Začátek tohoto příběhu se píše už několik let zpátky, ještě v dobách, kdy jsme neměli vlastní restauraci. Tehdy mě napadlo, že by bylo skvělé uvařit si vlastní pivo. Představa byla jasná – udělat ho doma, jen tak pro radost. První várka? Katastrofa. Pivo se ani nedalo pít. Ale co byste čekali od piva "uvařeného v kastrolu"? I když chuť byla mizerná, chuť do dalšího pokusu ne. Druhá várka už byla lepší – pořád neprodejná, ale rozhodně pitelnější. A právě v tu chvíli se zrodil sen o vlastním pivu s názvem Pernova 11.

Tato myšlenka mě provázela, když jsme se hlásili do výběrového řízení na provozování restaurace v sokolovně. Jenže začátky byly těžké. Bylo třeba investovat čas i peníze do rozběhnutí restaurace, a tak šel sen o vlastním pivě stranou. Navíc jsme si tehdy mysleli, že bychom pivo vařili úplně sami. Jenže s příchodem Covidu a omezenými prostory jsme pochopili, že to tak jednoduché nebude.

Pak do příběhu vstoupil Duck&Dog. S taťkou jsme jejich pivo vždycky měli rádi, hlavně svrchně kvašené speciály. Několikrát jsme je čepovali i na našich akcích. Ale věděli jsme, že náš sen je jinde – v poctivém spodně kvašeném ležáku. A tak jsme spojili síly. První testovací várka vznikla v jejich pivovaru a vzali jsme ji rovnou do Telnice. Lidé byli nadšení, pivo mělo úspěch. To nás utvrdilo, že jdeme správným směrem.

Za měsíc byly hody. Ideální příležitost na slavnostní křest. A tak se to stalo – od toho dne je náš Pernův světlý ležákstálicí. Sen o vlastním pivu se splnil, a já jsem za to nesmírně vděčný.

Velké díky patří každému, kdo nám pomohl, především klukům z Duck&Dog, kteří s námi do toho šli a pomohli nám vytvořit pivo, které si našlo své místo mezi lidmi.